Jdi na obsah Jdi na menu
 


Inheritance

7. 5. 2012

Na začátku byl Eragon… Na konci je Inheritance.

Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!

Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a nadějí, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokáží oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.

Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaesii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? 

UKÁZKA:
Ten zvuk byl pronikavý, řezavý a roztřesený, jako když kov skřípe o kámen. Eragonovi se z něj rozdrkotaly zuby a uši si zakryl rukama. Otočil se, aby našel jeho zdroj. Safira pohodila hlavou. I přes okolní hluk slyšel, jak zoufale kňučí.
Dvakrát přelétl očima nádvoří, než si všiml nepatrného obláčku prachu, který se zvedal u zdi hradní věže od asi stopu široké praskliny, jež se objevila pod začernalým, zčásti rozbitým oknem, kde Blödhgarm zabil kouzelníka. Jak skřípot přibýval na síle, Eragon se odvážil sundat ruku z jednoho ucha, aby ukázal na prasklinu.
„Podívej!“ zavolal na Aryu, která přikývla, že rozumí. Znovu si zakryl ucho.
Zvuk zničehonic utichl.
Eragon chvíli vyčkával, potom pomalu spustil ruce a na chvíli zatoužil, aby neměl tak citlivý sluch.
V následujícím okamžiku se prasklina ještě více
rozevřela. Zvětšovala se, dokud nebyla široká
několik stop, a rychle se šířila dolů po zdi. Trhlina jako blesk zasáhla kamenný svorník nade dveřmi věže, otřásla jím a zasypala zemi u vchodu sprškou kamínků. Celý hrad zaskřípal a od rozbitého okna směrem ke zlomenému svorníku se přední zeď hradní věže začala naklánět.
„Utíkejte!“ zakřičel Eragon na Vardeny, ačkoli se muži už rozprchli na obě strany nádvoří a zoufale se snažili dostat pryč od vratké zdi. Eragon udělal krok vpřed, pátral zrakem v tlačenici bojovníků a hledal Rorana.
Nakonec ho zahlédl uvězněného za poslední skupinou mužů u dveří. Vztekle na ně něco křičel, ale jeho slova v tom zmatku nebyla slyšet. Pak se zeď pohnula, o několik palců se sesula a naklonila se ještě víc. Zasypávala Rorana kameny a on pod jejich vahou ztratil rovnováhu a klopýtl dozadu pod převis dveří.
Když se Roran napřímil, jejich oči se střetly a Eragon v bratrancově tváři spatřil záblesk strachu a bezmoci, rychle následovaný odevzdaností, jako by Roran věděl, že nemá šanci dostat se včas do bezpečí.
Roranovi přelétl přes ústa pokřivený úsměv.
A zeď se zřítila.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář