Odkaz Dračích jezdců

Murtagh se ušklíbl. Pak řekl: „Thrysta vindr,“ a mezi nimi se utvořila tvrdá koule vzduchu, zasáhla Eragona do prsou a odhodila ho dvacet stop přes plošinu.

 Eragon slyšel Safíru, jak zavrčela, když dopadl na záda. Před očima mu probleskovaly červené a bílé skvrny, pak se zkroutil do klubíčka a čekal, až bolest ustoupí. Jakékoli potěšení, které cítil z toho, že se Murtagh znovu objevil, bylo přemoženo děsivými okolnostmi jejich setkání. Uvnitř něj vřela nestálá směsice překvapení, zmatku a hněvu.

 Murtagh sklopil meč, namířil na Eragona ocelovou ruku a zkroutil každý prst kromě ukazováku do ostnaté pěsti. „Nikdy by ses nevzdal.“

 Eragonovi po zádech přeběhl mráz, protože poznal výjev ze zlé předtuchy, kterou viděl cestou po Az Ragni do Hedarthu: Nějaký muž s promáčklou helmou a brněním od krve sebou házel v hustém blátě, tvář měl zakrytou a za zdviženou paží Eragon uviděl ruku v brnění, ukazovák namířený na zhrouceného muže se vší autoritou samotného osudu. Minulost a budoucnost se propojily. Teď se rozhodne o Eragonově osudu.

 S námahou se postavil, zakašlal a řekl: „Murtaghu… jak to, že jsi naživu? Viděl jsem, jak tě urgalové odtáhli do podzemí. Pokoušel jsem se tě nazírat, ale viděl jsem jen tmu.“

 Murtagh se nuceně zasmál. „Neviděl jsi nic, stejně jako já jsem nevíděl nic, když jsem se tě snažil nazírat během svých dní v Uru‘baenu.“

 „Ale ty jsi zemřeli“ vykřikl Eragon, skoro nesrozumitelně. „Zemřel jsem pod Farthen Důrem. Arya našla v chodbách tvoje zkrvavené šaty—,

 Murtaghovu tvář zatemnil stín. „Ne, nezemřel jsem. V tom měla prsty Dvojčata, Eragone. Ovládli skupinu urgalů a připravili přepadení, aby zabili Ažihada a mě zajali. Pak mě očarovali, abych nemohl utéct, a unesli mě do Urů'baenu.“

 Eragon zakroutil hlavou, neschopen pochopit, co se stalo. „Ale proč jsi souhlasil, že budeš sloužit Galbatorixovi? Říkal jsi mi, že ho nenávidíš. Řekl jsi …“

 „Souhlasil!“ Murtagh se znovu zasmál a tentokrát jeho výbuch hraničil se šílenstvím. „Já jsem nesouhlasil. Nejdřív mě Galbatorix potrestal za to, že jsem poplival roky jeho ochrany během mé výchovy v Urů'baenu, za to, že jsem se vzepřel jeho vůli a že jsem utekl. Pak ze mě vytáhl všechno, co jsem věděl o tobě, Safiře a Vardenech.“

 „Zradil jsi nás! Já jsem tě oplakával a ty jsi nás zradil!“

 „Neměl jsem na výběr.“

 „Ažihad měl pravdu, když tě dal pod zámek. Měli jsme tě nechat shnít v cele a pak by se nic z toho…“

 „Neměl jsem na výběr!“ odsekl Murtagh. „A když se pro mě vylíhl Trn, Galbatorix nás oba přinutil, abychom mu přísahali poslušnost ve starověkém jazyce. Teď už ho nemůžeme neuposlechnout.“

 V Eragonovi se vzedmuly lítost a odpor. „Stal jsi se svým otcem.“

 Murtaghovi se v očích podivně zablesklo. „Ne, ne svým otcem. Jsem silnější, než byl kdy Morzan. Galbatorix mě naučil věci o kouzlení, o kterých se ti nikdy ani nezdálo… Zaklínadla tak mocná, že se je elfové neopováží vyslovit, protože jsou tak zbabělí. Slova ve starověkém jazyce, která byla zapomenuta, dokud je Galbatorix neobjevil. Způsoby, jak ovládat energii… Tajemství, hrozná tajemství, která mohou zničit tvé nepřátele a naplnit všechny tvé touhy.“

 Eragon vzpomněl na některé z Oromisových lekcí a odsekl: „Věci, které měly zůstat utajené.“

 „Kdybys je znal, tak bys to neříkal. Brom byl amatér, nic víc. A elfove — pche! Jediné, co umějí, je skrývat se ve svém lese a čekat, až budou přemoženi.“ Murtagh přejel očima po Eragonovi. „Vypadáš teď jako elf. To ti udělala Islanzadí?“ Když Eragon mlčel, Murtagh se usmál a pokrčil rameny. „Nevadí. Brzy se dozvím pravdu.“ Zastavil zamračil se a pohlédl k východu.

 Eragon se podíval tím směrem a uviděl Dvojčata, jak stojí v přední linii Království a vrhají koule energie mezi Vardeny a trpaslíky. Přes kouřové clony to bylo těžké říct, ale Eragon si byl jistý, že plešatí kouzelníci se šklebí a smějí, když zabíjejí muže, kterým kdysi přislíbili oddané přátelství. Čeho si ale Dvojčata nevšimla — a co Eragon i Murtagh jasně viděli ze své dobré vyhlídky — bylo, že se k nim z boku plíží Roran.

 Eragonovi se na okamžik zastavilo srdce, když poznal svého bratrance. Ty hlupáku! Jdi od nich pryč! Zabijí tě.

 Právě když otevřel pusu, aby vyslovil zaklínadlo, které dostane Rorana z nebezpečí — za jakoukoli cenu — Murtagh řekl: „Počkej. Chci vidět, co udělá.“

 „Proč?“

 Murtaghovi po tváři přelétl mrazivý úsměv. „Dvojčata se bavila s tím, že mě mučila, když jsem byl jejich zajatcem.“

 Eragon na něj podezíravě pohlédl. „Nezraníš ho? Nebudeš varovat Dvojčata?“

 „Vel einradhin iet ai Suťtugal.“ Na mé slovo Jezdce.

 Společně sledovali, jak se Roran skryl za hromadou těl. Eragon ztuhl, když se Dvojčata podívala tím směrem. Na okamžik se zdálo, že si ho všimli, pak se ale odvrátili a Roran vyskočil. Ohnal se kladivem a praštil jedno z Dvojčat do hlavy, až mu praskla lebka. Zbylé Dvojče padlo na zem, zmítalo se v křečích a vydalo němý výkřik, dokud mu Roranovo kladivo nepřipravilo stejný osud. Pak Roran položil nohu na mrtvoly nepřátel, zvedl kladivo nad hlavu a vítězně zařval.

 „Co teď?“ zeptal se Eragon a odvrátil se od bitevního pole. „Jsi tu, abys mě zabil?“

 „Samozřejmě že ne. Galbatorix tě chce živého.“

 „K čemu?“

 Murtaghovi se zkroutily rty. „Nevíš? Ha! Je to báječný žert. Neni to kvůli tobě; je to kvůli ní.“ Namířil prst na Safíru. „Drak uvnitř Galbatorixova posledního vejce, posledního dračího vejce na světě, je samec. Safira je jediná žijící samice. Pokud se spáří, bude matkou celé svojí rasy. Už to chápeš? Galbatorix nechce vyhubit draky. Chce využít Safiru, aby obnovil Jezdce. Nemůže tě zabít, žádného z vás, jestli se má jeho představa uskutečnit… A jaká je to představa, Eragone. Měl bys ho slyšet, jak ji popisuje, pak bys o něm možná nesmýšlel tak zle. Je špatné, že chce sjednotit Alagaësii pod jedinou vlajkou, odstranit nutnost válek a obnovit Jezdce?“

 „On je přece ten, kdo Jezdce nejdřív zničil!“

 „A měl k tomu dobrý důvod,“ trval na svém Murtagh. „Byli staří, tlustí a zkažení. Elfové je ovládali a využívali, aby si podrobili lidi. Museli být odstraněni, abychom mohli začít nanovo.“

 Eragonovy rysy pokřivil rozzuřený zamračený výraz. Přecházel sem a tam po plošině, ztěžka oddechoval a pak ukázal na bojiště a řekl: „Jak můžeš ospravedlnit tolik utrpení způsobeného blábolením šílence? Galbatorix nedělal nic, než pálil a vraždil a hromadil moc. Lže. Vraždí. Ovládá. A ty to víš! Právě proto jsi odmítl pro něj pracovat.“ Eragon se odmlčel, pak nasadil laskavější tón: „Chápu, že jsi byl donucen jednat proti své vůli a že nejsi zodpovědný za zabití Hrothgara. Ale můžeš se přece pokusit uniknout. Jsem si jistý, že Arya a já bychom mohli nalézt cestu, jak rozbít pouta, která na tebe Galbatorix uvalil… Pojď se mnou, Murtaghu. Mohl bys toho pro Vardeny tolik udělat. S námi tě budou velebit a obdivovat, místo aby tě proklínali, báli se tě a nenáviděli.“

 Na okamžik, když Murtagh sklopil pohled na svůj vroubkovaný meč, Eragon zadoufal, že nabídku přijme. Pak ale Murtagh řekl tichým hlasem: „Nemůžeš mi pomoci, Eragone. Nikdo, jen Galbatorix nás může osvobodit od našich přísah, a to on nikdy neudělá… Zná naše pravdivá jména, Eragone… Navždy jsme jeho otroky.“

 Eragon se nedokázal ubránit lítosti, kterou v něm vyvolala Murtaghova situace. S nejvyšší možnou vážností řekl: „Pak nám tedy dovol, abychom vás dva zabili.“

 „Zabít nás! Proč bychom to měli dovolit?“

 Eragon opatrně volil slova: „Osvobodilo by tě to od Galbatorixovy nadvlády. A zachránilo by to životy stovek, ne—li tisíců lidí. Není to dost ušlechtilý důvod, pro který se obětovat?“

 Murtagh zavrtěl hlavou. „Možná pro tebe, ale pro mě je život stále příliš sladký, než abych se s ním tak snadno rozloučil. Život nikoho cizího pro mě není důležitější než Trnův nebo můj vlastní.“

 I když se mu to příčilo — celá ta situace, skutečnost se mu příčila — Eragon dobře věděl, co je třeba udělat. Znovu zaútočil na Murtaghovu mysl, vyskočil dopředu, oběma nohama se odlepil od země, když se vrhl k Murtaghovi, s úmyslem probodnout mu srdce.

 „Letta!“ vyštěkl Murtagh.

 Eragon spadl zpátky na zem, když se kolem jeho paží a nohou sevřela neviditelná pouta a znehybnila ho. Napravo od něj Safira vypustila proud plamene a vrhla se na Murtagha jako kočka na myš.

 „Rísa!“ poručil Murtagh a roztáhl nelítostnou ruku, jako by ji chytil.

 Safira překvapeně zakňučela, když ji Murtaghovo zaklínadlo zastavilo ve vzduchu a drželo ji na místě, kde se vznášela několik stop nad zemí. Ať se kroutila sebevíc, nedokázala se dotknout země ani nemohla vyletět výš.

 Jak ještě může zůstat člověkem a přitom mít takovou sílu? divil se Eragon. Dokonce i s mými novými schopnostmi bych se po takovém úkolu stěží udržel na nohou. Eragon vzpomněl na své zkušenosti, jak kladl odpor Oromisovým kouzlům, a řekl: „Brakka du vanyalí sem huildar Safira un eka!“

 Murtagh se nesnažil ho zastavit, jen po něm vrhl pevný pohled, jako by považoval Eragonův odpor za bezvýznamné nepříjemnosti. Eragon vycenil zuby a zdvojnásobil úsilí. Ruce mu zchladly, kosti ho rozbolely a tep se mu zpomalil, jak kouzlo vysávalo jeho síly. Aniž by ji o to požádal, Safira s ním spojila své síly a poskytla mu přístup k ohromným zdrojům energie ve svém těle.

 Uběhlo pět vteřin…

 Dvacet vteřin… Murtaghovi na krku pulsovala tlustá žíla.

 Minuta…

 Minuta a půl… Eragona se zmocnil nechtěný třes. Jeho stehenní

 sval a podkolenní šlachy se chvěly a nohy by se mu dávno podlomily, kdyby se mohl hýbat. Uběhly dvě minuty…

 Nakonec Eragon musel kouzlo přerušit, jinak by riskoval, že omdlí a odejde do prázdnoty. Ochabl naprosto vyčerpaný.

 Předtím se bál, ale jen proto, že si myslel, že by mohl prohrát. Teď se však bál, protože nevěděl, čeho všeho je Murtagh schopný.

„Nemůžeš doufat, že bys se mnou mohl soupeřit,“ řekl Murtagh. „Nikdo nemůže, kromě Galbatorixe.“ Přešel k Eragonovi, namířil mu meč na krk a škrábl ho na kůži. Eragon odolával nutkání sebou cuknout. „Bylo by tak snadné vzít tě s sebou zpátky do Urû’baenu.“

Eragon se zahleděl hluboko do jeho očí. „Nedělej to. Nech mě jít.“

„Právě ses pokusil mě zabít.“

,,A ty bys na mém místě udělal totéž.“ Když Murtagh zůstával potichu a nedával na sobě nic znát, Eragon řekl: „Kdysi jsme byli přátelé. Bojovali jsme spolu. Galbatorix tě nemohl pokřivit tolik, abys na to zapomněl… Pokud to uděláš, Murtaghu, budeš ztracen navždy.“

Uběhla dlouhá minuta, kdy jediným zvukem byl křik bojujících armád. Eragonovi po krku stékala krev z místa, kde ho řízla špička meče. Safira v bezmocném hněvu mrskala ocasem.

Nakonec Murtagh řekl: „Dostal jsem rozkaz pokusit se zajmout tebe a Safiru.“ Odmlčel se. „Pokusil jsem se… Ujisti se, že se naše cesty znovu nezkříží. Galbatorix mě donutí složit další sliby ve starověkém jazyce, které mi zabrání prokázat ti znovu takovou milost, až se příště potkáme.“ Spustil meč.

 „Děláš správnou věc,“ řekl Eragon. Pokusil se ukročit dozadu, ale stále byl přišpendlený na místě.

„Možná. Ale než tě nechám jít…“ Murtagh se natáhl, vypáčil Zar'roc z Eragonovy pěsti a odepnul červenou pochvu Zar‘rocu z opasku Bělota Moudrého. „Pokud se mám stát svým otcem, pak budu mít jeho meč. Trn je můj drak a trnem v oku bude všem našim nepřátelům. Takže je jenom správné, že bych měl také třímat meč jménem Utrpení. Utrpení a Trn, dobrá kombinace. Krom toho, Zar’roc by měl připadnout Morzanovu prvorozenému synovi, ne jeho mladšímu. Patří mi právem mého zrození.“

 Eragonovi se stáhl žaludek. To není možné.

Na Murtaghově tváři se objevil krutý úsměv. „Nikdy jsem ti neřekl jméno své matky, vid“? A tys mi nikdy neřekl jméno té tvojí. Řeknu ho teď: Selena. Selena byla má matka a také tvoje. Morzan byl naším otcem. Dvojčata přišla na tohle spojení, zatímco se ti prohrabovala hlavou. Galbatorixe to docela zaujalo, když zjistil tuto mimořádnou informaci.“

„Lžeš!“ vykřikl Eragon. Nemohl unést myšlenku, že je Morzanovým synem. Věděl to Brom? Ví to Oromis… ? Proč mi to neřekli? Pak si vzpomněl, jak Angela předpovídala, že někdo z jeho rodiny ho zradí. Měla pravdu.

Murtagh jenom zavrtěl hlavou a zopakoval svá slova ve starověkém jazyce, pak přiložil rty k Eragonovu uchu a zašeptal: „Ty a já, my jsme stejní, Eragone. Zrcadlové odrazy. Nemůžeš to popřít.“

  „Mýlíš se,“ zavrčel Eragon a vzpíral se zaklínadlu. „Nejsme si podobní. Já už nemám na zádech svou jizvu.“

Murtagh ucukl, jako by ho bodli, tvář mu ztvrdla a zchladla. Zvedl Zar’roc a držel ho vztyčený před hrudí. „Tak ať. Vezmu si od tebe své dědictví, bratře. Sbohem.“

  Pak sebral helmu ze země a vyšvihl se na Trna. Ani jedinkrát se neohlédl na Eragona, když se drak přikrčil, zvedl křídla a odletěl z náhorní plošiny na sever. Teprve když Trn zmizel pod obzorem, síť kouzel uvolnila Eragona i Safíru.

  Safiřiny drápy zacvakaly o kámen, když dopadla na zem. Přelezla k Eragonovi a dotkla se čumákem jeho paže. Jsi v pořádku, maličký?

 Je mi dobře. Ale nebylo a ona to věděla.

 Eragon přešel na okraj plošiny a prohlížel si Hořící pláně a následky bitvy, protože bitva už skončila. Se smrtí Dvojčat Vardenové a trpaslíci znovu získali ztracené pozice a dokázali rozprášit útvary zmatených vojáků, zatlačili je do řeky nebo je hnali zpátky tam, odkud přišli.

Ačkoli většina královských sil zůstala nedotčená, Království vyhlásilo ústup, nepochybně aby se vojáci přeskupili a připravili na druhý pokus napadnout Surdu. Za sebou zanechali hromady zkroucených mrtvol z řad bojovníků obou stran, dost mužů a trpaslíku na to, aby obydlili celé město. Od těl, která spadla do rašelinových ohňů, stoupal hustý černý kouř.

Teď když boje ustaly, jestřábi a orli a vrány a krkavci se snášeli nad polem jako pohřební závoj.

 Eragon zavřel oči, pod víčky mu protékaly slzy.

 Oni vyhráli, ale on prohrál.